LysaTour

VILA GENERÁLNÍHO RADY BENIESE(VILA CUKROVARU V LITOLI) Architektonickým skvostem přesahující nejen hranici regionu, ale bez nadsázky i českého státu je vila cukrovaru v Litoli. Tato velice hodnotná kubistická stavba byla projektována Ing. Emilem Králíčkem v roce 1912 pro generálního radu Jindřicha Beniese. Vysoce reprezentativní dům byl obklopen rozlehlou zahradou, ze které se do dnešních dnů zachovala jen část. Rovněž i sousední cukrovar byl pro havarijní stav zbourán a na jeho místě vzniklo rozsáhlé zpevněné plochy firmy ARS Altmann.. Dům je jednopatrový, důmyslně koncipovaný, hýřící bohatostí architektonických detailů. Vedle pilastrů jsou to plastické pásy kubizujícího dekoru, masivní plasticky zdobené sloupy u vstupu ze severní strany domu, balkony, terasy a místy okna tvaru šestiúhelníku kopírující převažující dekor architektury. Fasáda je tvořena hrubozrnnou omítkou hnědorůžové barvy v kombinaci s cihelnými prvky (pilastry, výrazným soklem, členitými terasami). Vstup do obytné části domu je ze západní strany, kde schody dolů vedou do suterénu. Ústřední místnost suterénu tvoří hala se čtyřmi pravoúhlými sloupy. Bývala zde kuchyň, komora, spíž, přípravna, sklad potravin, umývárna, místnosti pro uskladnění vína, prostor ústředního topení a tři menší místnosti pro služebné. Do přízemí, nejvýstavnější části domu, je vstup ze strany severní. Pozoruhodnou vstupní chodbou se dostaneme do haly, kde dominují čtyři sloupy o čtvercovém půdorysu. Sloupy jsou v horní polovině bohatě zdobené plastickým kubistickým tvaroslovím (podobně jako sloupy při vstupu severního průčelí, ale v detailech se odlišují), v dolní části bývalo dřevěné obložení se střídmě vyřezávaným dekorem. Prostor vymezený sloupy má ve stropu tvar osmiúhelníku, kde býval otevřený průhled až na střechu. V hale je zachováno dřevěné obložení stěn. Samotný strop haly je po obvodu sloupů členitý plastickými pravoúhlými pásy. Směrem na jih je vstup do bývalého obývacího pokoje a jídelny. V těchto místnostech se zachovaly dveře a podokenní mřížky zakrývající topení. Z obývacího pokoje se vcházelo do pánského pokoje. Prosklené dveře jsou původní a typické je i výrazné profilování okraje stropu. Další menší místnosti přízemí sloužily jako jídelna, přípravna, prostor schodiště do patra šatna, místnost pro služku a toalety. V patře je ústředním prostorem opět hala s galeriemi.Uprostřed severní strany se nachází schodiště, ze kterého je vstup na balkon se třemi okny ve tvaru šestiúhelníku. Původní majitel měl v patře šatnu, místnost pro služku, lázně osvětlené šestiúhelnými okny a pokoje se vstupem na balkon. Ve zděném přístavku na střeše se nalézá prostor schodiště a dvě menší místnosti (na každé straně jedna). Uprostřed rovné střechy je skleník ve tvaru trojúhelníku, v němž je patrný půdorysný tvar haly. Dekorované sloupy vedou až zcela nahoru a je zde viditelná svrchní konstrukce. Architektonický kubismus je českým fenoménem. Emil Králíček (1877-1930) patřil k nejvýraznějším osobnostem české secese, a to zvláště v pozdním období. Jako jeden z prvních architektů uplatnil ve svých projektech kubistické prvky. Až do nedávné doby byl zcela neznámý, nebot' projekty pro Blechovu firmu si nemohl sám podepisovat ani publikovat. Je autorem celé řady významných domů v Praze, např. paláce Diamant na nároží Spálené a Lazarské ulice.